12.11.2004 | Autor: Vojtěch Rynda

EMI (42:55 min)
Nejdřív praští do uší vynikající zvuk z hostivařského studia Zdeňka Šikýře, ostrý, s patřičně "mazlavou" basou, stejně čitelný v agresivních pasážích s kytarovými riffy i v těch klidněji bublajících. Na jejich poměrně mechanickém střídání, spojeném s občasnými zášlehy hip-hopu, stojí velká část desky. Je to model i u nás natolik zavedený (popularita Limp Bizkit, dříve Clawfinger a hromady dalších), že i náhodný posluchač musí být doma po pár taktech. Na jednu stranu překvapí, že se v Čechách urodil nu-metal srovnatelný se zahraničním, na druhou se derou na mysl otázky, zda není škoda přicházet s něčím tak (ve světovém kontextu) zaměnitelným a odvozeným. Kapela ovšem budí dojem, že přesně ví, co dělá, a nadšeni musejí být hlavně fanoušci žánru, kteří mají konečně "své" Limp Bizkit sakumprásk včetně českých textů. Ty poskytují dostatek sloganů, které se jistě skvěle skandují na koncertech ("Měl bych tě sejmout!"), ale už při jen letmém prozkoumání sestávají z naivních proklamací a siláckých klišé. Opět: žánrové specifikum, bez něhož by iluze nebyla dokonalá.
Lounsko-pražská pětice Cocotte Minute funguje zhruba od roku 1998. Jejich dosavadní dráhu lemuje několik demáčů, pár klipů (Kořeny, Král discotheque, Měl bych tě sejmout) a hlavně úspěchy (když už ne prvenství) v soutěžích CocaCola Pop Star (semifinále) a Jim Beam Music (finále). Nepochybně tvrdě pracující kapela (z Czeka je slyšet sehranost a instrumentální jistota) se teď tedy dočkala debutového alba u velké firmy, což je samo o sobě malé vítězství. Tím dalším by bylo, kdyby na cestě k dalšímu našla i kus sebe sama.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/11